Naše tělo je ukazatelem toho, jak se cítím, co mi dělá dobře a co mi naopak škodí. Hlavními nástroji těla pro komunikaci s námi jsou mysl, intuice, emoce a bolest. Tělo nám vždy ukazuje, jak to je, a ne jak si myslíme, že to je. Například: Myslím si, že nejsem závislý na cukru, a když ho vynechám, začnu mít abstinenční příznaky, tzn. nervozitu, bolest hlavy a únavu. Tělo se automaticky začne čistit a s my se necítíme komfortně. Toto je pro nás informace od těla: „Hele, je toho moc a já s tím musím něco udělat, tak to prosím omez.“ To, že nás to bolí a je nám to nepříjemné, nás může donutit se nad tím zamyslet a změnit to. Další příklad: Chodím do práce, která mě nebaví, je tam špatný kolektiv, šéf není zrovna klidný a chápavý, tak mě tělo upozorní tím, že se stáhnou svaly, bolí mě žaludek. To je pro mě ukazatel: „Tady nebuď, nebo to změň, není to pro tebe zdravé.“ A pokud tyto signály těla neposloucháme, stanou se chronickými, a to vyvolává další řetězce událostí v těle. A tak jdeme k doktorovi, ten to vyřeší tabletkami a můžeme zase jít směrem k radostné budoucnosti. Jenže tělo je kámoš a udělá všechno možné, aby vám připomnělo, že to, co děláte, není rozumné, pokud chcete žít radostný a bezbolestný život. Tím, že během života ignorujeme svoje emoce, snažíme se každému zavděčit, jsme nuceni k něčemu, co nechceme, dostáváme tělo do stresu. Stres není špatný, pokud je krátkodobý, ale pokud je častější a tělo se s ním neumí vyrovnat, stává se chronickým a pro tělo nebezpečným.
TĚLO
Tělo je dokonalý stroj, který 24 hodin denně vyrovnává nerovnováhu, pokud mu funguje obnovovací a imunitní systém. Ale pokud se cítíme v ohrožení, náš obnovovací a imunitní systém se stáhne na minimum a většina energie jde do svalů. Tělo je připraveno utíkat, ustrnout, anebo se bránit. Když utíkám, nebo se bráním, vykonávám pohyb, který je v tomto stavu prospěšný, lépe se vyplavuje z těla adrenalin a další látky, kterých se tělo potřebuje rychle zbavit. Když v těle zůstanou déle, než je potřeba, zatěžují ho. Nebezpečí pomine, tělo se začne uklidňovat a obnovovací a imunitní systém začne fungovat tak, jak má. Pokud jsme ale v permanentním stresu, tělo si myslí, že je stále v ohrožení života. Ono neví, že jde jen o práci, akční film, manželskou hádku nebo nesplněný termín v práci, že máte hlavu plnou myšlenek z toho, co bylo, co bude a jak to bude. A když je toto na každodenní bázi, tak můžete cvičit jógu, jíst zdravě (což je taky pro mnoho lidí stres), meditovat a vykonávat jiné podpůrné aktivity, ale výsledky budou malé nebo nulové. Proto je základem klid. Není to ale jen klid vnější, nýbrž klid vnitřní, a ten je klíčový. Pokud budete mít vnitřní klid, žádné vnější okolnosti ho jen tak nevyruší. Tělo se začne samo regulovat a postupně uzdravovat. Nemusí to nutně znamenat, že se vyléčíte stoprocentně a navždy, ale budete s pokorou přijímat to, co vám tělo ukazuje, a když se ozve, budete rozumět tomu, co vám říká, váš život se stane plnějším a bude vám dávat větší smysl.
MYSL
Základem změny našeho života je zjistit, jaký je náš vnitřní prostor, který si v sobě 24 hodin denně nosíme. Jednou za čas se zastavit, zavřít si oči a vnímat, jak se cítím. Jsem schopný na nic nemyslet, a pokud na něco myslím, zjistit, jaké jsou to myšlenky. Slouží mi moje mysl jako nástroj k vyřešení konkrétních situací, nebo mám hlavu plnou posuzování a nepřijetí situací, se kterými nic neudělám, omílání situací, které se staly nebo se možná stanou. Vnímat, jak moje tělo reaguje na tyto myšlenky, jak a kde je stažené, když jsem v určité situaci apod.
Myšlení je naučené a nejsme to my. Myslíme v jazyce, který jsme po narození neuměli, to až od doby, kdy jsme začali mluvit. Náš hlavní rádce byla intuice, nějaký druh vnitřního vedení. Dítě nepotřebuje mysl k tomu, aby se přetáčelo na bok, páslo koníčky, učilo se sedat, vstávat, chodit. Když má hlad, dá to najevo. Mysl je dobrý sluha – nástroj k tomu umět popsat věci, vyhodnotit situace, ke komunikaci a jiným praktickým činnostem – ale špatný pán. A naším pánem se stává v okamžiku, když se s ní ztotožníme. „Myslím tedy jsem.“ Intuice, emoce, bolest a mysl jsou jen nástroje k tomu, abychom se mohli ve svém životě lépe orientovat. My se jako lidé lišíme od zvířat jen tím, že máme svobodnou vůli, kterou nám umožňuje mysl. Ale svobodná vůle s sebou nese zodpovědnost a svědomí. Pokud tohle ztratíme, je to cesta do chaosu.